Šetření versus zaměstnanost

Západ míří ke krachu a ekonomové bijí na poplach. Tvoří se napětí mezi těmi, kdož pracují v soukromé sféře či podnikají (a mají oprávněný pocit, že platí celou party), těmi kdo přijímají (ať už si to zalouží nebo ne) a státními zaměstnanci, kteří jsou chyceni v soukolí.

A proto si Evropa dává za cíl zvýšení zaměstnanosti a snížení státního dluhu. Věci v současné době protichůdné.

Česká debata o úloze státu se vyvinula naprosto podivným směrem. Tak jako se kdysi podařilo přesvědčit lidi o novém významu peněz (a zavést nekryté peníze), daří se nyní vysvětlit, že „státní peníze“ nejsou „naše peníze“…případně že to alespoň platí o penězích „evropských“.

To umožňuje druhé straně se vyrukovat s bitím na poplach proti takovému utrácení a společně se tak může rozjet velkolepá mediální hra. Jako v každém pořádném příběhu, i zde figurují hlavní hrdinové: „obyčejný člověk“ proti „daňovému poplatníkovi“, každý se svým ochráncem. Pryč, pryč od problému, který si západ bude muset vyřešit.

Největší náklady

V západní Evropě a Severní Americe – co je největším firemním nákladem? V porovnání s cenou lidské práce veškerý materiál bledne. Pokud nemáte peníze a musíte šetřit (ať už jste stát nebo firma), jaké je nejjednodušší řešení?

A to nejsme v Řecku (musím říct, že tamní odstupné 100 platů mi předefinovalo pojem „sociální stát“).

Plán EU na snížení státních dluhů a zároveň snížení zaměstnanosti je tak směšný. Co Evropa produkuje tak cenného, že nutí svět si to kupovat? Můžeme se utěšovat tím, že know-how; tuto výhodu ale rychle ztrácime (srovnejte počet absolventů technických škol v EU a v Číně), navíc to beztak bývala spíše doména USA.

A mezitím tiká populační a dluhová bomba. A také bomba „nároková“: máme generaci, která se doposud každou pětiletku měla lépe, než předtím. Kolikrát jste od ní slyšeli nespokojenost, protože už se blíží stáří a oni si něco zaslouží?

Čtvrtý sektor

Jak praví učivo střední školy, máme čtyři sektory ekonomiky: zemědělství, zpracovatelský průmysl, služby a „vládní sektor“ – věda, výzkum, školství a neziskové organizace.

Objev zemědělství přenesl hlavní zaměstnanost do prvního sektoru. Zvyšující se efektivita umožnila méně lidem uživit větší populace a ty se tak vesele vrhly na potravinářství a později na strojírenství, textilky a podobné. Průmyslová revoluce a nástup strojů vyhnal tyto dělníky (přes drobné rozbíjecí protesty) do služeb. Tam se zdálo, že chytré mašinky nikdy nemohou člověka nahradit…ale není to pravdou. Chytré počítače zvládají leckterá call-centra. Jakmile lze práci popsat, lze ji outsourcovat do levnějších krajin a případně, časem, automatizovat. Lidé a zaměstnanost se přelévají do sektoru čtvrtého.

Tento sektor má ale své výrazné specifikum – kdo ho zaplatí? Dřívě daně z prvních tří sektorů, ale z něj se lidé vytrácejí a ti zbývající jsou logicky pod čím dál těžším daňovým jhem.

Nemusíme mít rádi Spojené státy. Ze slova „bailout“ můžeme cítit „(hyper)inflace“. Ale sledujme pozorně, jak vyřeší tento problém. Za pár let ho pocítíme též.

Published on March 5, 2010 under česky ekonomie